Proč je porozumění snazší než mluvení
Představte si, že vidíte slovo:
appointment (domluvený termín, schůzka)
Slovo už máte před sebou. Věta, ve které se objevuje, Vám napovídá. Možná poznáte jeho podobu, vybavíte si ho z dřívějška nebo odvodíte jeho význam z kontextu.
Teď si představte, že se Vás někdo zeptá:
When are you seeing the dentist? (Kdy jdete k zubaři?)
Chcete odpovědět:
I have an appointment on Friday. (Na pátek mám domluvený termín.)
Tentokrát Vám ale slovo appointment nikdo nenabídne. Musíte si ho vybavit.
Na tomto rozdílu záleží.
Lidé, kteří se učí jazyky, často mluví o rozdílu mezi pasivní a aktivní slovní zásobou. V odborné literatuře se můžete setkat také s pojmy receptivní a produktivní znalost jazyka.
V praxi to znamená:
- Rozpoznání: „Když to vidím nebo slyším, vím, co to znamená.“
- Vybavení z paměti: „Dokážu si to vybavit, i když to nemám před sebou.“
- Použití: „Dokážu zvolit správný výraz a použít ho, když ho skutečně potřebuji.“
Jedno a totéž slovo můžete na jedné úrovni ovládat dobře a na jiné hůře.
Proto někdo dokáže číst poměrně náročné texty, a přesto má v rozhovoru potíže s vyjádřením mnohem jednodušších myšlenek.
Začněte obsahem, který pro Vás má smysl
Řešením není přestat číst a poslouchat a věnovat všechen čas ověřování vlastních znalostí.
Nejprve potřebujete jazykový materiál, se kterým můžete pracovat.
Při čtení, poslechu a sledování videí se setkáváte se slovíčky, frázemi, gramatikou a opakujícími se vzorci ve smysluplných situacích. A daný obsah je užitečnější, pokud Vás opravdu zajímá, co sděluje.
Odborný článek, příběh, video o něčem, co Vás zajímá, nebo rozhovor, kterému chcete opravdu porozumět, dokážou udržet Vaši pozornost způsobem, jaký běžný seznam slovíček často nenabízí.
To je důležité, protože užitečná slovíčka Vám málokdy začnou být známá po jediném setkání.
Při prvním setkání si můžete všimnout určité fráze, aniž jí plně rozumíte. Příště Vám okolní věta její význam objasní. Později ji uslyšíte v jiné situaci a začnete chápat, jak se používá.
Vezměte si například:
It turns out that… (Ukazuje se, že…)
Jeden příklad Vám dá přibližnou představu:
It turns out that I was wrong. (Ukazuje se, že to byl můj omyl.)
Další setkání s výrazem Vám pomohou lépe pochopit jeho použití:
It turns out that the restaurant is closed. (Ukazuje se, že restaurace je zavřená.)
It turned out to be much easier than expected. (Ukázalo se, že to bylo mnohem jednodušší, než se čekalo.)
Teď už se neučíte jen překlad. Začínáte chápat, jak výraz funguje.
Čtení, poslech a sledování obsahu Vám pomáhají budovat právě tento typ znalostí.
Má to ale háček: můžete se naučit výraz velmi dobře rozpoznávat, aniž ho dokážete stejně dobře použít.
V určitou chvíli je potřeba přejít od rozpoznávání k vybavování z paměti.
Nedívejte se pokaždé rovnou na odpověď
Chcete-li si slovo nebo frázi snáze vybavovat, dejte si občas příležitost vybavit si je z paměti.
Namísto:
appointment → domluvený čas setkání s někým
začněte významem nebo situací:
Co mám na pátek domluvené u zubaře?
A zkuste si vybavit výraz:
an appointment (domluvený termín)
Namísto okamžitého opětovného přečtení věty:
I'm looking forward to seeing you. (Těším se, až se uvidíme.)
začněte otázkou:
Jak vyjádřit, že se těším, až se s někým setkám?
a zkuste si vybavit:
I'm looking forward to seeing you. (Těším se, až se uvidíme.)
To je procvičování vybavování z paměti: snažíte se vybavit si informaci, místo abyste měli odpověď hned před očima.
Často je to náročnější než opakované čtení.
Právě to je užitečné.
Když si nemůžete vybavit výraz, který jinak okamžitě rozpoznáte, ukazuje se přesně ta mezera, na které má smysl pracovat.
Procvičujte tak, jak chcete jazyk používat
Pokud chcete slovu rozumět, procvičování rozpoznávání dává smysl.
Pokud ho chcete říct, procvičujte občas i opačný směr.
Například:
Cílový jazyk → význam
procvičuje hlavně rozpoznávání.
Naproti tomu:
význam nebo situace → cílový jazyk
vyžaduje aktivní použití jazyka.
Postupně můžete ubírat nápovědu.
Význam → slovo
Jaké anglické slovo označuje domluvený čas setkání s někým?
Situace → fráze
Těšíte se na dovolenou příští týden. Jak to můžete vyjádřit?
Zadání → věta
Co děláte v pátek odpoledne?
Rozhovor → spontánní použití
I have an appointment, so I'll be free afterwards. (Mám domluvenou schůzku, takže budu mít čas až potom.)
Každý krok od Vás vyžaduje o něco víc.
A díky tomu se procvičování přibližuje tomu, co se skutečně děje při mluvení.
Spojujte slovíčka s více než jen překladem
Slovo nemusí být v paměti uložené jen jako:
cizí slovo ↔ překlad
Bohatší souvislosti někdy usnadní jeho pochopení i zapamatování.
Slovo si můžete spojit s:
- větou, ve které Vás poprvé zaujalo;
- hlasem nebo výslovností;
- obrázkem;
- konkrétním místem;
- situací;
- osobním zážitkem.
Představte si, že se učíte slovo balcony (balkon) při popisu vlastního bytu.
Nebo výraz delayed (zpožděný) po zkušenosti se zpožděným vlakem či letem.
Nebo si uložíte slovo crowded (přeplněný) k vlastní fotografii z rušného města.
Tyto souvislosti nezaručí, že Vám slovo v rozhovoru najednou bez námahy naskočí. Dodávají mu ale větší smysl než izolované heslo ve slovníku.
Pro každé slovo nemusíte vymýšlet složitou paměťovou techniku.
U některých slovíček úplně stačí jednoduchý překlad.
U slov a frází, na kterých Vám záleží, však kontext může prohloubit znalost a usnadnit pozdější vybavování.
Učte se také, s čím se slovo pojí
Kontext Vám také ukazuje věci, které samotný překlad nezachytí.
Vezměte si třeba:
decision (rozhodnutí)
Znát jeho význam je užitečné.
Ještě užitečnější je znát tato spojení:
make a decision (učinit rozhodnutí)
a difficult decision (obtížné rozhodnutí)
I've decided to… (Je rozhodnuto: …)
Podobně když se naučíte:
depend (záviset)
získáte méně okamžitě použitelných výrazů, než když narazíte na:
It depends on… (Záleží na…)
Proto si vedle jednotlivých slov zaslouží pozornost i fráze, ustálená slovní spojení a opakující se větné vzorce.
Při mluvení netvoříme vždy každou větu slovo po slově. Známá spojení nám dávají k dispozici větší jazykové celky, se kterými můžeme pracovat.
Když tedy narazíte na něco užitečného, pomůže položit si nejen otázku:
Co to znamená?
ale také:
Jak to můžu skutečně použít?
Poslech může změnit to, co o slově víte
Znalost psané podoby slov je jen jednou částí mluveného jazyka.
Na stránce můžete slovo okamžitě poznat, a přesto mu nerozumět, když ho někdo vysloví v přirozené řeči.
Když slovo nebo frázi slyšíte, získáváte informace o výslovnosti, přízvuku, rytmu a navazování slov v souvislé řeči.
Vezměte si třeba výraz:
What are you up to? (Co právě děláte?)
Na papíře může působit jednoduše.
V běžné řeči ale mohou slova splývat způsobem, který Vás překvapí.
Poslech pomáhá propojit psanou podobu s jazykem, který skutečně uslyšíte.
Když si výraz také vyslovíte nahlas, přidáte další typ procvičování.
To je jeden z důvodů, proč je dobré zapojit užitečná slovíčka do více aktivit, místo aby zůstala jen v kontextu prvního setkání.
K důležitým výrazům se průběžně vracejte
To, že si něco jednou vybavíte, neznamená, že to půjde stejně snadno i za několik týdnů.
S užitečnými výrazy se potřebujete setkávat opakovaně.
Nemusíte ale všechno opakovat každý den.
Slova a fráze, které Vám stále dělají potíže, se mohou k opakování vracet dříve. To, co už dobře znáte, může počkat déle. Rozložení opakování v čase Vám pomáhá věnovat pozornost tomu, kde je stále potřebná.
Načasování je však jen jednou částí opakování.
Pokud Vám každé opakování jen ukáže slovo a jeho význam, můžete se postupně zlepšovat hlavně v rozpoznávání.
Pokud si při některých opakováních musíte výraz vybavit bez nápovědy, procvičujete i schopnost dostat ho z paměti ve chvíli, kdy ho potřebujete.
Užitečný postup vypadá takto:
setkat se → porozumět → vybavit si → setkat se znovu → použít
Nezůstávejte jen u cvičení na slovíčka
Dříve či později musí slovo nebo fráze opustit rámec cvičení.
Řekněme, že se učíte výraz:
I'd rather… (Raději…)
Poprvé si ho možná všimnete při čtení:
I'd rather stay home tonight. (Dnes večer raději zůstanu doma.)
Později dostanete zadání:
Jak zdvořile vyjádřit, že dáváte přednost jiné možnosti?
Vybavíte si:
I'd rather… (Raději…)
Potom vytvoříte vlastní příklady:
I'd rather go tomorrow. (Raději půjdu zítra.)
I'd rather not discuss it now. (Teď se o tom raději nechci bavit.)
A nakonec ho použijete v rozhovoru:
Do you want to take the train or drive? (Chcete jet vlakem, nebo autem?)
I'd rather take the train. (Raději pojedu vlakem.)
Tento poslední přechod je důležitý, protože rozhovor na Vás klade nároky, které při práci s kartičkou nevznikají.
Musíte porozumět druhému člověku, rozhodnout se, co chcete říct, najít vhodné výrazy a vyslovit je dost rychle, aby rozhovor plynul dál.
Žádné cvičení na slovní zásobu tohle všechno nenapodobí.
Opakování tedy může jazyk připravit k použití, ale samotným používáním jazyka se zároveň učíte, jak ho používat.
Nečekejte, až si vše vybavíte bez námahy
Při učení jazyků někdy vzniká představa, že slovo má zůstat v opakování, dokud si ho pokaždé nevybavíte naprosto bezchybně.
Ve skutečnosti se slovní zásoba rozvíjí méně přímočaře.
U jednoho slova může platit, že:
- ho okamžitě rozpoznáte;
- si ho vybavíte po několika sekundách;
- si na něj snadno vzpomenete při psaní, ale při mluvení obtížně;
- ho dobře znáte v jednom spojení, ale v jiném ne;
- mu v rozhovoru rozumíte, ale jen zřídka ho spontánně použijete.
Nejde nutně o jasně oddělené fáze, kterými projde každé slovo.
Jsou to různé stránky znalosti jazyka.
Praktická otázka je jednoduchá:
Která z nich je slabá?
Pokud slovo už snadno rozpoznáte, další procvičování rozpoznávání nemusí být tím, co potřebujete.
Zkuste si ho vybavit z paměti.
Pokud si ho vybavíte ve cvičení, ale při mluvení ho nikdy nepoužijete, vytvářejte situace, ve kterých ho potřebujete.
Pokud ho dokážete vyslovit, ale v přirozené řeči ho těžko rozpoznáváte, poslouchejte ho v rozmanitějších kontextech.
Jak do toho zapadá Vocafy
Vocafy staví na myšlence, že objevování slovní zásoby nemá být koncem celého procesu.
S užitečným slovem nebo frází se můžete poprvé setkat při čtení, poslechu nebo sledování něčeho, co Vás zajímá. Výraz si můžete uložit spolu s kontextem, v němž se s ním setkáte, ne jen jako izolovanou dvojici slova a překladu.
Tento kontext může zahrnovat původní větu, zvukovou nahrávku, obrázek nebo situaci, díky níž pro Vás výraz získal význam.
Později se stejný výraz může vrátit v rámci opakování a procvičování vybavování z paměti.
A můžete ho zapojit i do aktivit, ve kterých nestačí jen rozpoznávání — například do procvičování výslovnosti, psaní nebo rozhovoru.
Fráze objevená v článku nemusí navždy zůstat jen jeho součástí. Může se stát součástí jazyka, se kterým se dál setkáváte a který postupně zkoušíte používat.
Cílem není proměnit v kartičku všechno, na co narazíte.
Jde o to lépe propojit jednotlivé části učení:
porozumět → všimnout si → zapamatovat si → vybavit si → použít
Pravděpodobně znáte víc, než dokážete říct
Pokud máte pocit, že Vaše schopnost porozumět výrazně předbíhá schopnost mluvit, neznamená to, že všechno to čtení a poslouchání přišlo nazmar.
Právě naopak.
Máte už znalosti, o které se můžete při mluvení opřít.
Rozpoznávání je ale jen část úkolu.
Aby Vám ve chvíli potřeby bylo k dispozici víc z toho, co znáte, občas si odpověď skryjte a zkuste si ji vybavit z paměti. Užitečná slova propojujte s větami, zvuky, obrázky a situacemi. Učte se fráze i jednotlivá slova. K důležitým výrazům se průběžně vracejte. Používejte je při psaní. Říkejte je nahlas. Používejte je v situacích, ve kterých musíte slova volit samostatně.
Cílem není používat každý den každé slovo, kterému rozumíte.
Cílem je, aby jazyk, na kterém Vám záleží, byl stále lépe dostupný, když chcete vyjádřit něco vlastního.
